ZAČLENĚNÍ DĚTÍ SE SLUCHOVÝM POSTIŽENÍM

Napsal Jan Konopásek

Děti se sluchovým postižením mají často potíže při formulování vět a mají malou slovní zásobu, která vede k problémy s komunikací.

Jejich začlenění do běžné třídy v rámci základního vzdělávání má pro ně velký osobní přínos pro zlepšení orientace v podmínkách společnosti a pro zlepšení slovní zásoby. I přes rehabilitační podporu, kterou tyto děti mají k dispozici, je pro učitele a další spolupracovníky, náročné s nimi pracovat pravidelně v rámci třídy na denní bázi.

Je proto důležité využívat flexibilní a tvůrčí přístupy pro práci s dětmi se sluchovým postižením.

Na začátku je důležité identifikovat schopnosti dítěte a naplánovat pokrytí jeho vzdělávacích potřeb. Identifikaci potřeb dítěte je možné zajistit konzultací se školním psychologem nebo se speciálním pedagogem, pokud mají dítě v rámci školy v péči, ale také sem patří vlastní pozorování učitele s přihlédnutím na učební plány třídy. Je dobré přihlédnout k tomu, jaké předměty dítě zajímají v čem může být obzvláště talentované.

Zpočátku je důležité zaměřit se na socializaci dítěte v kolektivu a na získání návyků, které provázejí výuku. Dále je důležité přijetí dítěte kolektivem a poskytnutí oboustranného vysvětlení zásad komunikace ve třídě se spolužáky.

Dobré zvládnutí komunikace umožní zprostředkovat dialog mezi učitelem a žákem, ale i v kolektivu. Toto má pak vliv na zlepšení slovní zásoby, posílení jistoty fungování dítěte se sluchovým postižením v kolektivu a zlepšování formulace vlastních
myšlenek. Díky této zkušenosti může dítě získat lepší sebejistotu a může zažít
radost z pokroku.

Mezi metody, jak zlepšit kompetence dítěte patří jednoduché úlohy na pamatování si věcí, rozpoznávání a pojmenování obrázků, např. dopisy, čísla, jména a děti.

Důležité je také zapojit rodiče, kteří mohou školní metody začlenit do rodinného repertoáru komunikace. Toto rozhodnutí pomáhá, protože rodina se sluchově postiženým dítětem často komunikuje jiným zjednodušujícím způsobem než okolí a dítě je pak vystaveno dvěma různým světům. Za užitečné se považuje propojení obou zkušeností, z domova i z třídního kolektivu.

Prvním krokem je vždy identifikace a hodnocení individuálních potřeb a schopností dítěte. To také zahrnuje hodnocení schopnosti učení dítěte, styl a oblasti, kde je nejúspěšnější.

Učitel si následně vytvoří představu a plán, jak s dítětem pracovat. Definuje si cíle, které odpovídají schopnostem dítěte identifikovaných potřeb. Na začátku má být kladena pozornost na gramotnost, ale také na diferencované cíle a jejich překonání, jako například: obohacení slovní zásoby, učení se poslouchat a komunikovat se
spolužáky, mluvit v krátkých větách a učit se jejich významu. Pro úspěšné
fungování každý den ve třídě je pro sluchově postižené dítě nejdůležitější mít
své vlastní úkoly a aktivity, aby bylo schopno prokázat své úspěchy ostatním.

Dosažení všech těchto požadavků vyžaduje multidisciplinární přístup týmu odborníků, který bývá součástí školy. Cílem je poskytnout poradenství a podporu po celou dobu vzdělávacího procesu, aby se dosáhlo začlenění žáků a rozvoj jejich plného potenciálu stejně jako usnadnit přijetí studenta jeho vrstevníky.

Takto je potřeba postupovat během školního roku a v rámci definovaných krátkodobých, střednědobých a dlouhodobých cílů. Cíle mohou být rozděleny na úspěšné zvládnutí školního roku (krátkodobý), na dokončení základní školy nebo přechod na druhý stupeň (střednědobý) a na další pokračování ve studiu třeba na střední škole (dlouhodobý) a zvládnutí běžných životních návyků komunikace a fungování ve společnosti.

Článek vznikl za podpory projektu "Centra kolegiální podpory - cesta k implementaci APIV", který je spolufinancován Evropskou unií.